Věčná noční můra

21. únor 2012 | 13.58 |

 Po přelezení brány jsem je pustila dovnitř. A pak už to byl jeden veliký fofr. Tenhle moment si moc dobře nevybavuji ať se snažím sebe víc, prostě jsme stáli najednou ve dvoře a vím, že otec zazmatkoval. Prvně nás nechtěl pustit do domu, pak najednou, ani nevím proč, změnil názor a otevřel. Brášku měl v náručí a říkal spoustu věcí, pamatuji si, že hodně křičel a nadával, ale obsah už nějak odvál čas. Pak najednou začal mamince nadávat, že je ku*va a další řádku podobných slov, to nazlobilo uja a zakřičel na něj že takhle nebude mluvit s jeho švagrovou. Otec poté maminku udeřil a když to chtěl udělat znova ujo ho chytil a vytáhl ho ze dveří síně ven. Otec držel maminku za vlasy a pod krkem, ujo a maminčina kamarádka drželi otce každý za jednu ruku a já tam stála zmatená. Ani nevím kdy otec brášku položil na zem. Ujo potom zakřičel abych vzala brášku a utekla. Když jsem se však o to pokoušela bráška mi neustále říkal, že nesmí, že nemůže a taky, že se bojí. Nakonec mi pomohla maminka. Utíkali jsme s bráškou v náručí pryč. Při útěku jsem se ještě jednou, netuším proč, otočila a to se mistlo osudným. Otec tam stál vzpíral se ujovi a kamarádce v obličeji měl děsivě zlý výraz a křičel nechteho vy svině on za vámi nechce. S maminkou jsme doběhli k sousedům a schovali se u nich, děsně mi bušelo srdce. Pak už si pamatuji okamžik když jsme přijeli domů. Ujo přišel o brýle a měl roztrhano mikinu, maminka měla spoustu modřin a tekla ji krev z nosu a kamarádka měla zlomenou ruku. Já jediná neměla žádné zranění, ale je to už 7 let a dodnes jsem nezapomněa ten moment kdy jsem se otočila. Pořád se mi stává, že se mi o něm zdá...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře