Krvácí mi srdce i duše

27. červenec 2008 | 23.27 |

Jako radost se zlobou se kříží, stejně jako slunce s mračnem černým

a černá vrána jako posel touhy skvoucí, proletí duší a zanechá v ní čiré pusto, prázdno, nenávist a strach.

Bolest která náhle prorazí zbabělé stěny oceánu těla jak neskonalí důsledek toho co mělo být...

Avšak láska zůstává, je nešťastná opuštěná požírána nenávistí sama vudči sobě však troufalost a marná touha ji vždy tak jako nyní vede kupředu,

ke zkáze života, smrti, těla a duše... A její zoufalost se dere ven přes rvoucí se zkrvavené srdce

a je sama, tak jako hinoucí strom smutku tížící se ve tmě své samoty, mlze své podlosti....

Vždyť výkřik jeho žárlivosti bolestně uchopí za tělo jest pokryto zjizveným oparem a prudkou bouří zaryje své nehty lásky a zapouští tak nové palčivé sténání.

Ale tak jak přišla musí znovu odejít a s poshasínajcím pocitem teskna se navrátí nová minulost jež se probouzí v nesmrtelnou budouctnost......

Ano bolest a zimomřivá samota která se skrývá za podlostí nevěrou smutkem a lží těla, je to co tíží srdce mé... To co mě nedá klidný spánek to co svírá duši, tělo, srdce i mysl a žádné JÁ, které je ve mě se stím neumí vypořádat....

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře